Dovolte mi, abych vám představil svoje hobby. Od roku 2003, kdy mě uchvátila baworská horečka, mi nebylo pomoci. Začalo to první E30tkou - 1.8 M10. Ta mi ale motoricky nestačila a tak jsem začal pokukovat po jiné výkonnější alternativě. Našel jsem ve Zlíně poměrně hezkou nezrezlou E30 325i, která mě příjemně překvapila svými 170 koníky. Tu mi bohužel velmi rychle ukradli, tak bylo nutné najít alternativu, což se povedlo v Jihlavě. Čekala tam na mě modrá 325tka "v tuningu." Tehdá mě uchvátil její kukuč s předními čočkovými světlomety a zůstala mi rok a půl, během této doby jsem ji zásoboval novými díly, novým motorem a odstraňoval jsem různé zbastleniny. Bohužel však koroze na tom voze byla větší než se mi pozdávalo, tak došlo k další výměně. Náhoda po prodeji modré 325 mi přihrála černou 325 v krásně zachovalém stavu s najetými 97 tisíci km. Pustil jsem se tedy do ní a vyměňoval jsem unavené ještě povětšinou originální díly. V roce 2005 jsem s ní i driftoval, což pro mě byla velká škola. Díky tomu autu jsem se naučil spoustu technických znalostí a také driftovaní. Pak nás napadlo s kámošem, že by nebylo naškodu postavit závodní driftovací speciál. Osud mi poslal do cesty bývalo libovou 325 saloon, která byla ale lehce bouraná. Pro nás však skvělý základ. Tak vzniklo SSL - Saloon Sport Leichtbau, čili odlehčený saloon(sedan). Z auta zmizelo skoro vše nepotřebné, dostalo závodní komponenty a hurá driftovat. To auto nám přineslo další level zábavy. Jezdili jsme s ním na různých letištích, ale i na okruzích - Sosnová, Vysoké Mýto a hlavně v Brně, kde byl zážitek největší, neb se povedlo prodriftovat každou zatáčku, což bylo nad očekávání fajn, vzhledem k velikosti okruhu a naší první zkušenosti tam. Ale vše má svůj konec a v půlce sezóny 2005 muselo padnout rozhodnutí zda, do auta zainvestovat více aby bylo konkurence schopné, nebo se na to vykašlat. Padla varianta b a SSLko jsme prodali na díly. Jeho srdce někde asi ještě jezdí dodnes. Po prodeji SSL ve mě začal hlodat usilovněji než jindy červíček, který mi připomínal magickou kombinaci písmen a číslic 635CSi. Nedalo se tomu odolat, prodal jsem i černou vymazlenou 325 a v únoru 2006 jsem si  dovezl z Berlína 6tku dle mého přání - povídání o ní je v jejím tématu zde - stačí na ni kliknout, stejně jako i na většinu ostatních aut a vyjedou vám podrobnosti. Šestka je srdeční záležitost a postupem času jsem na anglickém webu našel sestřičku mé šestky naprodej. Následovala výprava do Anglie s platem. Za necelých 48 hodin stála již šestka v garáži. Měl jsem ji asi půl roku a pak jsem ji prodal kamarádovi, který po ní toužil. Nyní je u něj a má se dobře.

               V pořadí devátým BMW je e21, kterou jsem koupil pro mou přítelkyní, aby také měla nějakou svoji radost, neb se o auta naštěstí také zajímá a toleruje mi moji posedlost. Tato e21, původně s obyčejným karburátorovým motorem, mi díky rozhodnutí že z ní uděláme pořádný dělo, přinesla mnoho mechanických zkušeností. Motor v ní jsem rozložil a složil zpátky vlastníma rukama a věci, kterých jsem se jako mechanik samouk předtím obával, nyní ovládám bez problému. Za to samozřejmě patří velký dík Petrovi, který moji ruku mnohokrát vedl a byl vždy nápomocen. Do E21 jsem původně vybral 2 litrový motor se dvěma dvojitými karburátory Solex ADDHE 45 a rally vačkou dBilas 300°. Tato konfigurace se nakonec ukázala jako vhodná pouze na závody a vzhledem k tomu, že E21 je zamýšlená i pro použití na silnících, zvolili jsme tedy nakonec přepracovaný stejný 4válcový motor o vyšším zdvihu a vrtání s 4bodovým vstřikování Bosch L-Jetronic. Toto řešení je více uliční a jede tak akorát na tunu vážící auto.

               Desáté BMW jsem si dovezl z říše prostě protože se mi líbilo na mobile.de a bylo za směšnou cenu. Němec si myslel že je KO motor. Opak byl pravdou, jen tomu nerozumněl. Byla to krásná E30 318i. Prodal jsem jí protože se mi někdo v garáži pokusil do aut vloupat a já v tu chvíli ztratil náladu. Nyní jezdí spokojeně s novým majitelem.

               Jedenácté BMW v pořadí je 1602 - dovezl jsem jí, protože jsem si ji chtěl zrenovovat, ale nakonec nebyl dostatek času a projekt jsem musel odložit k ledu a nedávno prodat.

               Dvanáctým BMW je e23 732iAmálka - skvělý komfortní dálniční expres. Koupil jsem ji od kamaráda, který se jí potřeboval zbavit. Vzal jsem si ji tedy do parády, pořešil různé drobnosti technického rázu a vyrazil několikrát na zátěžové testy do německých továren BMW. Auto obstálo na 1-, protože při cestě do Dingolfingu se pokazilo ložisko na chladící vrtuli. I přesto ale bylo možné dojet rychlostí kolem 120km/h domů.

                Třináctým v pořadí je po čase opět É-třicítka - náhodným řízením osudu se mi podařilo sehnat velmi podobnou 325tku jako jsem měl naposled před šestkou, ale tentokrát bez střechy. Je ve velmi zachovalém stavu a já jsem ještě opravil motor, který měl defekt. Pak následovalo množství drobných vylepšovacích prací a shánění vhodných kol. Nyní je to tedy zachovalý kabrio před faceliftem - tzv. chromák - tento typ mám raději než pozdější plastové modely. Jsou trošku více old-school a to je cool :-)  Auto mám nyní se dvěma sadami kol - BBS pavučiny a pak paprsková kola ze Z1čky, která na kabro pěkně sednou.

                Tato auta mě fascinují a jsou mi velkým koníčkem. Díky tomu jsem si udělal mnoho přátel z těch pár klubů, ve kterých jsem členem. Vždy je rád vidim a třeba za kolegy z anglo-amerického 6 klubu jsem jel až do Anglie na sraz a "pokecat." Tamější výpravu jsem spojil s jízdou po okruzích Silverstone a cestou domů i Nürburgring-Nordschleife. Tento výlet a samozřejmě i mnohé další ať už v rámci Čech nebo i mimo jsou vždy skvělým zážitkem, při kterém si člověk vychutná své auto a to přináší pro BMW pověstnou "Radost z jízdy." Jsem moc rád, že si nyní mohu tuto radost vychutnat ve velkém sportovním coupe, malém hbitém coupe, luxusním sedanu a nově i s větrem ve vlasech.